Horolezecká 50. – 3.ročník, 6.10.2018

3. ročník padesátky se uskutečnil 6. října v krásném prostředí Českého ráje. Jelikož jsme si chtěli užít krásného prodlouženého víkendu, tak jsme se společně nechali ubytovat v Sedmihorkách na Podháji.
Letos jsme se sešli Martin, Janka, Alby, Petr + čtyřnohé zavazadlo. Po příjezdu jsme se zašli posilnit na náš sobotní den D, proběhla krátká porada u piva a dobré večeře na bowlingu. Nejdůležitější informace byl čas ranního startu, který měl být ve 4:30.

Ráno čekáme na značkách ááá nic, to je ovšem už divné, po chvilce se otevřou dveře, vykoukne vyděšený Martin v pyžamu s velkou omluvou, že se start z technických důvodů o trochu posunul, jojo to se stává…. ach ta digitální technika s budíkem
Cesta vzápětí odstartovala směrem Kuželna, kde nám úžasně ochotný majitel nachystal na parapet točené pivo i s půllitrem, aby Janka mohla tradičně načepovat palivo na cestu. Při té příležitosti jsme se na startu přivítali i s naším kamarádem Vilíkem, který se letos nemohl zúčastnit, což nás moc mrzelo. Po pivečku pod hvězdami jsme stoupali v dobré náladě na Kozákov.

Na vrcholu se kocháme krásnou vyhlídkou, vysomrujeme u stánku první ranní kávu a pokračujeme dále. Nejlépe se má při cestě náš čtyřnohý pasažér, alá štěkající batoh .

Kráčíme cestou necestou až do malebné Malé skály, kde se občerstvíme polévkou v místní hospůdce, a vysvlékneme do letního, jelikož se dosti oteplilo … Nooo kudy bychom si to zkrátili, (uvažují někteří) ne ne zatím budeme pokračovat v plánu cesty. Došli jsme na rozhlednu Kopanina, kolem Frýdštejna na zmrzlinku a Velík…ten je stále s námi:o) 

Ten den byl ve znamení jablek, Martin ochutnal po cestě všechny odrůdy, které se pěstují v Českém ráji, kdykoli se člověk ohlédl tak chroupal a chroupal.  Asi po 35 km jsme došli do Dolánek, někdo ovšem rychlejším tempem, no jo jablka se začala ozývat. V Abelově mlýně jsme dali kávu a diskuzi jak to bude dál. S Petrem jsme usoudili, že si trasu trochu zkrátíme.

Takže jsme s Martinem a Jankou došli na vlakové nádraží v Turnově, kde jsme se rozloučili s Vilíkem a vzájemně jsme se i rozdělili v cestě. Martin a Janka pokračovali na 50 km trase a my nejpřímější cestou na Podháj.  Petr začal velmi zrychlovat  a vidina spánku mu dobila baterky. Po 42 km jsme ukončili naši cestu v cíli. Martin s Jankou a štěkacím batohem byli stále na trase… jejich zážitky jsou následující:
(… z nádraží poslední stoupání toho dne úbočím směr Valdštejn. V lese vytahujeme čelovky a hřeben zdoláváme už za tmy svižnějším tempem, až k hradbám zámku Hrubá skála. Dáváme krátkou pauzu a kontrolujeme hranatý batoh, který už neštěká, ale chrápe. Kontakt se základnou, že vyrážíme k poslední zákrutě směr Vidlák a točíme za chvilku zpět na Lázně Sedmihorky. Když míjíme Lázně, tak se opětovně hlásíme, že už bude brzo oslava konce tohoto ročníku. Základna ale prý bohužel ulehá a my měníme plán ještě na malou zacházku. Jdeme na jedno závěrečné a také poděkovat panu vedoucímu na Bowling za ranní doping. Při popíjení plzeňského moku a vyprávění historek o jeho putovním lístku s Velíkem, si vyměňujeme dárky a získáváme bowlingovou kuželku s osobním věnováním. S krásným pocitem zdaru uleháme ještě před půlnocí a necháváme si zdát, co naplánujeme za akci v příštím roce…)

 
Sice jsme nezdolali celou cestu, ale o tom tahle akce přeci není, každý si to přizpůsobí aktuálním pocitům, prostě se nechceme zničit a jdeme si to užít. Dalšímu ročníku zdar.      ALBY