Předvelikonoční Alpy – skupina A: Nollenem na Mnicha 28.3.-1.4.

Pár řádek jednom putování po Bernských Alpách

Plán na letošní velikonoční výlet byl dlouho jasný – Aletschhorn.  Nakonec odjíždíme v termínu předvelikonočním na Mnicha s pokračování po ledovcích Bernských Alp do Fiesche….. To vše jen díky tomu, že jsme mohli využít volných míst v prezidentově týmu, který měl na tento termín v plánu Nadelhorn a další kopečky ve Walliskách.  Snad jsme jim plány moc nezkomplikovali….

„Vyrážíme tedy ve středu večer ze Stěžer a ve švýcarském Lauterbrunnenu, ve 4:19, děláme první a vlastně i poslední společné foto, loučíme se a vzájemně si přejeme hodně štěstí. „(František Povejšil, Předvelikonoční Alpy – skupina B: Ulrichshorn a Nadelhorn, 28.3.-1.4. , www.hostezery.cz, 2012).

Zatímco skupina B odjíždí za svými cíli, my se ukládáme ke spánku v nádražní čekárně. Ráno v 7 nasedáme do vláčku, ze kterého vyskakujeme na stanici Eigergltscher 2320m. Ve vláčku necháváme lyže a doufáme, že se s nimi na Jungfraujochu zítra shledáme.

Traverzujeme a poté stupáme na Guggihutte 2791m, pěkná procházka v nádherném ránu, okořeněná skalním stupněm s lanem, kterým si šikovně shazuji na hlavu pár kamínků. Ještěže mám v batohu helmu.

Kolem jedenácté už vaříme na chatě. Je parádní, na exponovaném místě, vybavená kuchyňka, kamínka….navíc jsme tu sami. Co víc si přát….Jen ta ledová ložnice by nemusela být oddělená. Po dobré obědě dáváme 2hodinového chrupíka. To se mi nechtělo vstávavat. Za odpoledního palerma děláme vynášku věcí. Stoupám na vrchol žebra do cca 3000m, potím se jak p…e, a dál se mi nechce, tak tam hodinku nadýchávám výšku. Kluci jdou ještě výš a zahrabávají igelitky na zítra. Trasa dál je jasná, hřeben, vlastní nos, položená část, odtrhovka, strmý usek ledu a hřebenem vrchol. Večer opět něco povaříme. Venku se trochu zatahuje, ale předpověď je daná, má být pěkně.

V noci moc nespím, kombinace únavy, odpoledního spánku, zimy a občasných poryvů větru nedává tělu moc šancí.

Vstáváme ve 3.30 do ošklivého rána, venku se čerti žení, fouká vítr a víří sníh. Řešíme co na sebe, nakonec dáváme skoro všechno a jak se později ukáže, děláme dobře. Za spodky jsem byl celý den rád, moooc. Posnídáme a vyrážíme. Stoupá se dobře, nabíráme věci z depozitu a navazujeme se na lano. Každá další zastávka by nás jen zdržovala. Terén se přiostřuje a s prvním světlem začíná ledová polezenice. První délka položená, pak vlastní nos (tak 80° asi 20m, pak asi dvě položené délky. Štandujeme nad nosem, jinak jdeme na průběh, nechceme mrznout. Kluci štandujou dvakrát, tak jim trošku utíkáme. Další úsek je položený sněhohrab, který končí poměrně zajímavým přelezem odtrhové trhliny. Prohrabat se sněhem k něčemu pevnému mi trvá tak dlouho, že z trhliny padám, naštěstí od trhliny do prašanu, ale pěkně jsem se pokoulel :-).

Následuje něco, co běžně bývá asi firnový svah, v našem případě je to však ledové hřiště, se sklonem tak 45° a vysoké asi 400m. Lezeme souběžně, šrouby po 30m, tedy bez možnosti chyby. Sklon a kvalita ledu to však umožňují. Jediný problém je tedy odstranění ledu ze šroubů spojený s ruční prací bosých rukou – jinak to bohužel nešlo. Věřte, že jsme se na každý takový manévr těšil J. A že jich bylo. Dolézáme na pohodový chodecký hřebínek, na sluníčko. Zde nabíráme rychlost šneka, sebemenší hrbol je překážka a při nárazech větru je chvílemi problém se udržet na nohou. Přesto kolem dvanácté přicházíme na vrchol. Kluci jsou daleko za námi a my nemáme chuť se tady zdržovat, dáme pauzu někde v závětří.

Sestupový hřebínek je trochu šlápnutý na šíři mačky, fouká nárazově hned zprava, hned zleva, někdy to překvapí i zezadu, no legrace. Ještěže nemáme na zádech lyže, to by prostě nešlo. Hned jak to jde, utíkáme do závětří. Dál scházíme pro strmých jižních svazích vpravo od hřebenu. Občas potkáváme nějaké náznaky stop. Boříme se ve sněhu a pozorujeme, jak se na ledovci tvoří sněhové výry. Sluníčko hřeje na plné pecky, ale než rozmrzneme, to si ještě počkáme. Ve dvě jsme konečně na tyčové cestě. Necháváme zde batohy jdeme pro lyže. V labyrintu Jungfrajochu 3470m chvíli hledáme, nejprve záchod (zde také sušíme rukavice a ohříváme ruce – k nezaplacení) a poté lyže. Hurá jsou tam. Venku se potkáváme s kluky. Stoupáme už na lyžích zpět Monchsjochhutte 3628m.

Při výborné večeři rychle opouštíme původní plán a brzké ranní vstáváni a domlouváme se na Fisehorn a poté sestup až do Fishe.

Ráno tedy vstáváme v půl sedmý, pobalíme, posnídáme a v půl devátý vyrážíme. Je nádherně, slunce pálí a kdeže včerejší větry jsou…..Naštěstí. Po nádherném sjezdu pod nástup, kde zakopáváme věci startujeme na lehko (to byla úleva) nahoru. Kluci nesou lyže nahoru, já je nechávám v depu (mám rád svoje záda a znám své lyžařské neumění) V sedle jsme v půl dvanáctý. Jdeme na vrchol Hinter Fiescherhorn 4025 m. Pohodový kopec s nádhernými výhledy na Walisky a Mont Blank….., prostě nádherná odměna za včerejší nečas. Bosák sjíždí žlábek (s cepínem v ruce), kluci jdou na Grosses-Fiescherhorn 4048 m a já scházím k lyžím. Sjíždíme k depu, kde nabíráme věci. Sjezd po ledovci Emigschneefald byl nádherný, pod Konkordií trošku hledáme cestu, ale než nás kluci dojedou, už jí máme. Následuje sjezd po ledovci Aletsch, pak výstup na pásech k tunelu. Tunel vypadá, že není!!!!! Obcházíme Glestherstube, ale ta je zavřená dobře. Už koukáme, kudy budeme přecházet hřeben, naštěstí Kubu napadne se k tunelu podívat a naštěstí je tam díra. Snad bude i na druhé straně. Protáhneme se dovnitř, a jdeme nekonečným tunelem, světélko na konci dává naději. Světélko se mění na otvor a máme vyhráno. Traverzujeme na lyžích ke sjezdovkám. Kluci po cestě okukují chalupy a bezvýsledně hledají volné, otevřené. Na sjezdovce, v domnění, že máme vyhráno, se rozdělujeme. Kluci si chtějí užít krásného večera v horách a povečeřet s krásným výhledem. My s Bosákem jako pragmatici jedeme do údolí hledat ubytko. Jižní strana má bohužel tu nevýhodu, že sníh i na sjezdovkách rychle taje, tak musíme zhruba 500Hm scházet lesem s lyžemi na zádech.

Po projití celého Fieshe 1040m nás posílají zpět na začátek kde je místní ubytovna (Hostel – jinak centrum pro přípravu olympioniků). Obsluhu stíháme na odchodu, ale stíháme. Luxus s teplou sprchou, povlíknutou peřinkou….. ovšem bez ručníku, který jsme nahradili prostěradlem. V 9:30, právě když dorážejí kluci, uleháme. Byl to dlouhý den.

Ráno nás čeká luxusní snídaně trvající 1,5hod a poté zaplacení luxusu L. Na benzínku, kde čekáme na Šemíka, to máme jen kousek. Čekání na sluníčku s kluci zpříjemňují bouldrováním po stěně u benzínky. Moje Bosákovi prsty to neumožňují.

Návrat domů probíhá tradičně, za sledování filmů, koleny na hranici, vyprávění a legrace. Mimochodem Fanda si to zpátky dal celé sám – klobouk dolů.

Účastníci skupiny A:

Jirka Lukeš – Jagyč                Jirka Pražák – Bosák

Jakub Cejpek – Kuba             Radek Mikšovský – Ráďa

Vrcholy:

Monch 4099 m, Nollen UIAA IV, WI III 80°, D                     All

Hinter Fiescherhorn 4025 m, Normálka ze sedla, PD            All

Grosses-Fiescherhorn 4048 m, Normálka ze sedla, PD+      Pouze Kuba a Ráďa.

Fotky u Kuby na http://www.cejpek.com/2012/04/severkou-na-mnicha/

Sepsal: Jirka Lukeš

PS: Prsty si to potvory pamatují dodnes. L Snad zapomenou. Já však nikdy.