Krásné babí léto to nakonec bylo. Barevná příroda byla oku lahodící a příjemně teplé dny lákaly k všemožným radovánkám v přírodě i pod střechou.
Konec října a s ním i pravidelná oddílová akce modřínové háje. Tentokrát jsme vybrali lokalitu Bílých Karpat, protože jsou čtyři dny a má tedy smysl jet dál. Název článku „tam a zpátky“ byl tentokrát odsouhlasen při příjezdu všemi třemi účastníky, protože každý večer jsme před zabivakováním prostě šli tam a zpátky a to se vám po denní dávce kilometrů už prostě nechce.
Teplé a příjemně vlahé mořské podnebí přebilo velmi vlhké a deštivé prostředí středoevropské kotlinky, kdy Dešťová víla o sobě dala zase jednou vědět. Přesto utopené babí léto přineslo příjemné zážitky i v naší domovině. Je potřeba se umět radovat i z maličkostí, že?
To jsem takhle při společné srpnové procházce po Liberci zlanařila jednoho pohledného vousáče, aby se se mnou vydal na nejvyšší vrchol Slovinska. No zlanařila… moc úsilí jsem do přemlouvání vkládat nemusela. Tento chlapík má výzvy totiž rád, a tak byla pomalu ruka v rukávu.
Úvod tohoto článku si vypůjčím z článku ze Stěžeráčku, avšak pozměním jej k potřebám zde vhodným: v měsíci hojném na návštěvy hor zemí všelijakých, např. Pobaltí, Rakouska, Slovenska, Francie a Švýcarska, užili jsme si radostí i v místech, které nejen lezcům v plné své kráse Čechie nabízí, jak by srdce Evropy básník nazval.
Po roce opět do hor, na žulu…tentokrát do Mekky lezení, do Chamonic. Na to, že jsem letos frenda ještě nezaložil, a tech žabek na skále taky moc nedal, vcelku ambiciózní plány.
