Stubaiské Alpy Rakousko
Po větší diskuzi, na jakou chatu, je nakonec většinou vybraná chata Sulzenauhütte ve Stubajských Alpách, neb jsou na ní kamna a většina chce teplo. Vyrážíme v pátek v jednu po půlnoci a letos je řidičem Čejpík, protože Šemík je prý na veterině.
Celý nápad vznikl na květnovém zájezdu ve Slovinsku, kdy jsme po pár pivech přemýšleli, co udělat o prázdninách. Nakonec jsme se rozhodli, že sebereme pár kamarádů a pojedeme do Rumunska. Jenže se jim začala cesta autobusem zdát až moc dlouhá, a tak jsme se je pokusili vyhecovat tím, že jsme si koupili lístky a řekli si, že při nejhorším pojedeme sami. A jeli jsme sami.
(Za Davida Kerháta a Viktorii Levovou vložil F.-FKDP)
Podle skautů je říjen Měsíc padajícího listí. Nejvíce se však ztotožňuji s výrokem královny českého šansonu, paní Hany Hegerové: „Jsem říjnová, snad proto mám ráda podzim. Podzim voní nejkrásněji. Voní zemí…“ A oddíl ten voňavý měsíc s hrou barev využil vrchovatě.
V pátek 27.10. vyrážíme na Modřínové háje – letos poprvé s malými batůžky a zajištěným spaním pod střechou. To nalákalo i další nečekané účastníky, i když jen na sobotu a neděli. Nápad, jít bez velkých báglů a nalehko, byl můj, a tak jsem měla za úkol vybrat i lokalitu, kde je spaní pod střechou. Při brouzdání mapou mě zaujal zelený flíček hned pod Prahou se jménem Hřebeny – část Brdské vrchoviny. Hurá na výlet!
Na vrcholku hory ze železa, ze čtyř stran se hromy ozývají, obzor blesky křižují. Pod skaliskem oheň plápolá. Koruny dubů letitých nad hlavou mám, nad nimi hvězdy skrz oblaka září. Na vrcholu hory ze železa mám k hvězdám blíž. Však, čím blíž jsem hvězdám, tím větší je tu zima. Život je tam dole, v údolí, kde štěstí střídá smutky a smutky zase láskyplná objetí. Čekám tě v údolí… Pod nohama Zemi a v duši vůni růží…
